Světlo z obrazů Vermeera
Podzim na holandském venkově vypadá pro člověka z Čech na první pohled jako jaro. Tráva má totiž takový ten šťavnatý jarní odstín zelené, ve kterém je hodně žluté a málo modré. Světlo je všudypřítomné a rozptýlené a najednou chápu tu nádhernou atmosféru z obrazů starých holandských mistrů. Vždycky jsem obdivovala jejich jasné barvy a světlo, které zahaluje postavy jako do závoje. Myslela jsem si, že to museli malovat na jaře. Jak teď vidím, mohlo to být většinu roku. Další věc, na kterou tady měním názor.
Koncert v době korony
Jezdíme pomalu autem po hrázích na jih od Utrechtu, v krásném ovocnářském kraji mezi řekami Lek a Waal. Skoro všude kolem je buď voda nebo tráva. A krávy, ovce a občas nějaký ten kůň. Všichni vypadají moc spokojeně. Já jsem spokojená taky, plánujeme, že někdy na jaře strávíme na venkově víkend, vezmeme si kola a stan a užijeme si venkovské ráno doslova na vlastní kůži. Naše první zastávka je ve městě Culemborg, které je v neděli krásně klidné. V restauraci na náměstí si dáme kávu, já i bublinky, protože je neděle a moje maminka říká: „Každá dobrá rodina snídá v neděli šampaňské!“ Můžete s tím polemizovat jak chcete, já rozhodně nebudu. Zdálky slyšíme hrát piano a zjistíme, že jsme přijeli právě včas na festival, během kterého hrají pianisti různé žánry na různých místech ve městě. V době korony je to trochu složitější: na zemi jsou namalované kruhy v dostatečných rozestupech, do kterých se můžete postavit a poslouchat. Tak jdeme na malé náměstí, obklopené starobylými domy, a posloucháme jen tak ve stoje. Svítí sluníčko a je nám krásně.
Jablko z kouzelné zahrady
Další zastávka koncertu nás zavede do budovy bývalého sirotčince. Vypadá jako velký aristokratický městský dům a má zahradu, která je prostě kouzelná. Podzim zbarvil listy, světlo odhaluje pavučiny, natažené mezi větvemi. Stromy jsou obsypané jablky, hruškami, švestkami, blumami, ořechy… Pod stromy jsou pečlivě ohraničené záhonky, na kterých najdete ráj pro milovníky bylinek. Od tymiánu, rozmarýnu, majoránky, libečku až po levanduli. Napravo je zeleninová zahrada se starými skleníky, vpravo okrasná zahrada s růžemi a jezírkem s růžovými lekníny. Přes kamennou zeď už slyšíme klavír… Na cestě zpátky koupím krásné zralé hrušky a jablka na koláč.
Bylinková zahrada u bývalého sirotčince je snem každé kuchařky.
Oběd do ruky
Na oběd se stavíme v dalším krásném městě Gorinchem na řece Waal. Oběd je typicky holandský: na hlavním náměstí si dáme jen tak do ruky sendvič s teplou šunkou, volským okem s bazalkovou majonézou. Druhé jídlo je tradiční frikandel, ochucené smažené mleté maso ve tvaru klobásy. Typicky se jedná o směs kuřecího a vepřového masa. Historie tohoto pouličního jídla, které tu najdete všude, sahá až do 17. století. Jí se s hořčicí a jako příloha na stole přistane salát a křupavé ručně krájené hranolky. Statistika říká, že průměrný Holanďan sní 37 frikandelů za rok.
Hudba nás provází i tady. Po procházce kolem kanálů a po bývalých hradbách si sedneme na schody u zdymadla, které vede z hlavního kanálu do řeky. Dva zpěváci hrají na kytary jen tak pro potěšení posádek lodí, které tu čekají, až se jim otevřou vrata průplavu. Tak si sedneme taky, slunce nás hřeje do zad a uvědomuju si, že tady postupně měním názor na plno věcí, včetně na sebe. Jenže ono se to děje tak nějak samo, jakoby mimoděk, a já si toho všimnu, až když je to v procesu. Po létech problémů se spaním najednou usínám, než dopovím větu. Místo trápení se psaním to jde najednou tak, že nevím, co dřív a dělám si rychle poznámky, abych na něco nezapomněla. A po létech, kdy jsem neměla stání a pořád mě to hnalo na cesty mám najednou pocit, že jsem zakotvila. Vtipné je, že se to stalo v zemi mořeplavců a objevitelů. Ale právě ti se asi nejradši ze všech lidí vracejí domů.
Tyhle podzimní krásky jsem si přinesla domů.
0 komentářů