Na začátku nebylo nic…
Během mého holandského dobrodružství jsem měla možnost provést zajímavý experiment. Přestěhovali jsme se na dva týdny do pronajatého bytu v Utrechtu, abychom zjistili, jestli by se nám tam nelíbilo bydlet. Tím pádem jsem se octla v kuchyni s prázdnou ledničkou a spíží a musela jsem začít úplně od nuly. Ne že by mi to vadilo – přímo naopak. Moje téměř každodenní výlety do holandských obchodů, na venkovní trhy a do místních exotických potravin z celého světa pro mě byly čistým potěšením. Sestavila jsem si tak základní zásoby ingrediencí tak, jak je mám ráda a které zahrnují většinou české, italské, francouzské, rakouské a americké recepty. K tomu se přidaly některé nové, potřebné pro holandská jídla. A navrch ještě ty na pečení, které jsem vlastně nikdy neměla ráda, ale když pečete pro někoho, koho milujete… no znáte to.
Zamilovala jsem si obchod Dille & Kamille (kopr a heřmánek), ve kterém se vždycky ráda stavím pro něco do kuchyně.
Začala jsem dobrou mořskou solí a pepřem v mlýnku a mojí oblíbenou uzenou solí Maldon. Přidala jsem sladkou a uzenou papriku, která je mojí tajnou ingrediencí do chili con carne i do některých italských jídel. Mám ji jak mletou, tak i jako konzervované chile chipotle v omáčce adobo. Ještě kmín – jak ten náš, tak i římský. Zeleninový a hovězí vývar v bio kvalitě, které jsou už samy o sobě nositeli báječné směsi chutí. Dijonskou hořčici jsem se naučila používat při vaření francouzské kuchyně jako koření, a tak mi nesměla chybět. Přidala jsem olivový olej, kvalitní italský rajský protlak (doppio concentrato), drcená rajčata (passata) a červené i bílé fazole v plechovce. V blízkovýchodním obchodě na rohu jsem pořídila pikantní pastu harissa a přihodila jsem mandle a vlašské ořechy, které tam prodávají na váhu. Na exotická jídla jsem si pořídila sambal oelek, rybí omáčku, ketjap manis a sójovou omáčku. Na další regál jsem dala rýži carnaroli na risotto a dva druhy brambor – jedny malé a lojovité na pečené brambory a druhé moučné a rozpadavé na kaši. A ještě kukuřičné tortilly na mexická jídla.
Utrecht je nádherné historické město, protkané vodními kanály.
Stánek s ovocem a zeleninou na rohu ulice mě přímo lákal k tomu, abych vyzkoušela něco nového.
Sýr, kam se podíváš
Lednice se zaplnila čerstvými těstovinami, vynikající holandskou uzenou slaninou a vejci, která se na vás přímo smějí z pánve jako sluníčka. Přidala jsem máslo solené s krystalky mořské soli i nesolené, zakysanou smetanu a smetanu na vaření. Sýrů je tu na výběr tolik, že jsem skoro pokaždé neodolala a koupila další druh na vyzkoušení. Základem je pro mě vyzrálá gouda, parmazán nebo pecorino a roquefort, pro který mám už léta slabost. Na trhu jsem koupila čerstvé bylinky – hladkolistou petrželku, pažitku, oregano, rozmarýn a tymián. Rajčata, barevné kapie, jarní cibulku, celerovou nať, salátovou okurku a avokádo. Citrony a 100% limetovou šťávu, kterou piju s vodou celý den. Šalotku a červenou cibuli do salátů, žlutou cibuli na dušené maso a zapékaná jídla. V mrazáku je chleba na snídani. To jsem se naučila tady a k mému překvapení to bezchybně funguje. Koupíte čerstvý na plátky krájený chleba a šup s ním rovnou na led. Stačí si ráno vzpomenout a jako první věc cestou do koupelny ho vytáhnout z lednice. Je do pěti minut jako čerstvý. Zkusila jsem to s několika druhy a fungovalo to se všemi. Dokonce i s doma pečeným chlebem.
Ještě teplý domácí chleba, slané máslo a skvělé sýry jsou moje „guilty pleasure“ .
A pak už jsem jen dokupovala čerstvé maso – kukuřičné kuřátko, které jsem upekla na jednom plechu s harissou na marocký způsob s maličkými bramborami, cibulí a klínky citronu a jedli jsme ho na terase s pocitem, že jsme na dovolené. Mix mletého hovězího a vepřového se stal základem na dlouho pod pokličkou bublající chilli con carne, do kterého jsem pro prohloubení chuti přihodila kromě uzené papriky i kousek čokolády, jak to v Mexiku dělají. Vepřové plátky z panenky se hodily na recept se špenátovými tagliatelle a parmazánovou omáčkou. Stejné maso jsem použila spolu s pořádně ožehnutými kapiemi a cibulí i do burrita. Hovězí kližka ze spokojených místních krav přišla do dušeného hovězího na silném černém pivu. Maso se jen rozpadalo a chutnalo báječně s bramborovou kaší. Jako koření mi právě zrovna tady posloužila i dijonská hořčice, která je pikantní a obsahuje ocet, který maso dělá křehčím. Ta přišla i do savojských toustů, zapečených se sýrem gruyere a volským okem navrch. A samozřejmě patří do základní francouzské zálivky vinaigrette, která udělá z obyčejné zeleniny zajímavý salát, trochu pikantní a zajímavě navinulý. A když mám chuť na italský salát, nesmí chybět dobré balsamico.
Kuře s harissou a citronem je jednoduché, protože se všechno dělá v jedné pánvi.
Co z toho vzniklo
Z toho, co jsem tu měla jsem pak už snadno vyrobila třeba i české „francouzské“ brambory, jen jsem do nich dala kromě slaniny i místní typickou uzenou klobásu. Stejně tak jsem vykouzlila bramboračku s houbami – ty jsem si ale přivezla čerstvě nasušené od tety z lesů u Kutné Hory. Použila jsem je nadvakrát – bylo z nich i risotto s parmezánem, tymiánem a grilovanou vepřovou panenkou. S křehkým těstem jsem snadno vyrobila dva druhy quiche, na který se sbíhaly sliny: s opečenou cibulí a slaninou a druhý s trhaným kuřetem a chřestem. K večeři jsme měli několikrát těstoviny, třeba klasiky italské kuchyně jako je pasta carbonara nebo arrabiata. A když nemáte moc času, stačí sáhnout do mrazáku pro pár plátků chleba, dát mezi ně šunku a lahodný holandský sýr přímo od farmáře z trhu, opečenou cibuli a je z toho pravý americký grilled cheese sandwich. Když sýr vytéká mezi zlatohnědými chleby vonícími máslem, máte vyhráno.
Na pečení jsem si pořídila hladkou mouku, cukr krystal a práškový, kvalitní holandské kakao, přírodní vanilkovou esenci, plátky mandlí, čokoládové chipsy a skořici. V neděli jsem nám z pár jablek z trhu upekla štrůdl s rozinkami a vlašskými ořechy, který provoněl celý byt skořicovým cukrem a slunečným podzimem, z hrušek ze zahrady vzniknul čokoládový koláč na křehkém těstě, povedly se mi i přímo dekadentní brownies podle receptu Cafe Delites, které jsou uvnitř jako tekutá čokoláda a navrchu mají křupavou krustičku, Z ovoce pozdního léta jsem vyrobila rybízový clafoutis s mandlovou drobenkou. Ten jsem pak ještě použila na dezert s oblíbeným holandským vla, což je něco jako tekutější pudink a prodává se v různých příchutích v krabici jako mléko.
Jedna věc ale na mém stole nikdy chybět nebude – čerstvě květiny. Nejsou ingrediencí do jídla, ale na dobrou náladu. Stejně jako láska je hlavní ingrediencí pro spokojený život. Těmi dvěma by se myslím mělo začínat každé vaření i každé jídlo. Jde to pak skoro samo a chutná to báječně, i když třeba zrovna nějakou jinou ingredienci zapomenete.
V tomhle květinářství jsem koupila hortenzie, které mi dělaly radost doma skoro dva týdny.
0 komentářů