Tma + mráz = láska!
Byl začátek prosince a já jsem letěla do Stockholmu na pracovní pohovor. Všude bylo plno sněhu a město vypadalo jako reklama na Vánoce – ne ty kýčovité americké, ale takové ty přírodní, ladovské. Jehličnany se klonily k zemi pod tíhou sněhové nadílky a slabé zimní slunce se zrcadlilo na zamrzlých vodních plochách. A tak jsem se nechala unášet rychlovlakem Arlanda Express, který vás za pár minut z letiště dopraví do centra, a snila jsem o tom, že bych v tomhle městě mohla někdy pracovat. Střih – únor, já s kufry v hotelu a první den v kanceláři na centrále H&M. Hennes och Mauritz, jak tam říkají. Tohle roční období není zrovna to, které bych na cestu do Švédska doporučovala. Tedy pokud nemáte rádi tmu a mrazy. Světlo až po pár hodinách, co už jste v práci, a tma dávno předtím, než se dostanete domů. Zjistila jsem, že pořádné boty, čepice a rukavice nejsou módní záležitostí, ale otázkou přežití. Přes den mínus 15, v noci klidně i přes 30. A pak se mi stala taková zvláštní věc – já se do toho města v únoru zamilovala.
Bez kafe to nejde
Jako u každé opravdové lásky jde těžko pojmenovat, čím to vlastně bylo – je to víc o srdci, než o hlavě. Stockholm má každopádně hodně co nabídnout. Jeho poloha na mnoha ostrovech propojených mosty je jako stvořená na procházky. Ve městě jsou krásné parky, historické centrum je jako z pohádky včetně královského hradu a okolní čtvrti tepou životem – jsou tu zajímavé designové obchody, skvělé restaurace i místa na posezení u kávy. Fikka neboli odpolední pauza je ve Švédsku přímo nedotknutelná: i v práci jsme přerušovali odpoledne meetingy, zavírali počítače a šli si společně vypít šálek kávy a popovídat si u toho. A pak je tu švédská kuchyně, která mi prostě učarovala. Známé švédské masové kuličky jsou zimní jídlo, ale když se začnou dny prodlužovat a příroda se probudí, na stolech se objeví čerstvé, šťavnaté a křupavé poklady, které se dají najít venku. Švédové jsou vášniví sběratelé všeho divokého a jedlého, co příroda nabízí. Kvůli dlouhé zimě se po tisíciletí zdokonalovali v umění využít úplně všechno. Na jaře tak můžete na talíři najít třeba jemnou řeřichu a voňavý kopr, v létě žluté divoké moruše a jedlé květiny a na podzim přijde řada na různé druhy hub, ale například i nakládané mladé výhonky jehličí. Vaří se a jí to, co je zrovna v sezóně, v přirozeném rytmu věcí a v souladu s přírodou.
Všechny barvy Stockholmu
Když zavři oči a představím si Stockholm, vidím ho v jemných odstínech šedé, béžové a blankytné, prosvětlený sluncem, které bělí dřevo náplavek a paluby lodí. Tyhle barvy jsou ty nejčastější, které najdete i u Švédů doma. A vlastně i v jejich šatníku. Všechno tu do sebe tak nějak zapadá a harmonizuje. Je to tak i s jídlem. Nenajdete tu divoké barvy španělských delikates nebo sluncem políbenou barevnou paletu Itálie. Tady jsou i barvy jídel jemné a čerstvé, ale o to víc překvapení se v nich skrývá. Marinovaný losos na žitném chlebu je tak skvělý, že si ho vychutnáte přímo s nábožným vytržením. Slanečky jsou perlově šedé, vypadají obyčejně, ale z jejich chuti se vám zastaví dech. Čerstvé ryby jsou bílé a křehké, ochucené bylinkami a ohněm, na kterém se pekly.
Oblož to!
Obložené chleby Smörgås tu najdete prostě všude. Daly jméno i známým „švédským stolům“ – stylu pohoštění, kde si každý host nabírá sám na talíř to, na co má chuť.Smörgåsbord – doslova „stůl s obloženými chleby“, jak se mu tu říká, se ale vůbec nepodobá tácům s unavenými šunkami, oschlými rohlíky a neidentifikovatelnými sýry, které najdete v mnoha hotelech. Tady si vyberete z různých druhů chleba, často žitného nebo celozrnného, namažete máslem nebo čerstvým sýrem a obložíte vařenými vejci, uzenými, marinovanými i nakládanými rybami, sýrem (třeba skvělým Västerbotten), roastbeefem nebo šunkou od kosti. Přidáte listy salátů, čerstvé ředkvičkové výhonky a bylinky jako je třeba kopr nebo pažitka. A máte nádherné bohaté pohoštění, kde si každý najde pro sebe to pravé.
Půlnoční slunce
Když ve Švédsku přežijete zimu, tak se vám pak léto štědře odmění. Místo dlouhých nocí přijdou nekonečné dni, během kterých slunce zapadá doslova jen na pár hodin kolem půlnoci. Stalo se mi několikrát, že jsem najednou při posezení venku s přáteli zapomněla, že se blíží půlnoc a měla bych jít spát. Ono se totiž jen lehce stmívalo, jako by bylo v Praze v létě před desátou. Švédové si léto umí pořádně užít – většina z nich si prostě vezme alespoň šest týdnů dovolené (případně zkombinované s prací z domova) a odjedou (mnohdy lodí) na své barevné dřevěné chaty u jezer, mořských zálivů a na ostrovech.
Někdy příště…
Léto je také dobou, kdy se schází široké příbuzenstvo i přátelé. Vévodí jim Midsommar, svátek letního slunovratu. Tradičně se pijí různé pálenky snaps jako je třeba kmínka a anýzovka, které se spláchnou pivem. Je to také období vařených raků, ti nejlepší jsou ze Småland. Na jednu tradiční pochoutku si ale netroufne ani řada Švédů: je to surströmming, doslova kyselý slaneček.Ten se dlouho fermentuje v plechovce a při otevření zapáchá jako zkažená vejce. Každý rok se ale třetí čtvrtek v srpnu najdou další a další odvážlivci, kteří tuhle delikatesu zkusí. Prý chutná báječně, když si odmyslíte ten odér… No nevím, třeba někdy příště
0 komentářů