Upeč třeba chleba…

Stala se mi taková zvláštní věc. Vždycky když jsem četla, jak se nějakému Čechovi v cizině stýská po tom nejobyčejnějším chlebu, tak jsem si říkala, že to se mi stát nemůže, protože já moc chleba nejím. Dám si ho tak jednou za týden k večeři s nějakými dobrými sýry a salátem k tomu. Nejlíp ještě teplý, takže jsem si pro něj v Praze chodila do Esky, když ho vytahovali z pece. Byl občas ještě tak horký, že mi ho ani nemohli překrojit napůl.

Tady v Holandsku se jí chleba pořád, k snídani, obědu i k večeři. Místní pekárny se činí a jejich chleba je skvělý. Jsou asi tak krásné a voňavé, jako pekárny ve Francii. Pečou ho spousty druhů, od křupavých bílých baget přes žlutý kukuřičný chleba, hutné bochníčky se semínky a ořechy, sodou kypřené chleby s nádherně křupavou tmavou kůrkou až po kváskové chleby. Návštěva místního pekařství nebo trhu je svátek. Jenže – takový ten český obyčejný, ochucený kmínem, tu nemají. Kmín je tady naopak nejčastější přísadou v ochucených tvrdých sýrech, tak je to vcelku logické, že už pak kmín moc nedávají do chleba.

 Moje kamarádka Andrea mi poslala fotku bochníku, který o víkendu vytáhla z trouby. Vypadal nádherně. Hned jsem si řekla o recept a když jsem ho četla, začaly se mi sbíhat sliny. Bylo to tady – stýskalo se mi po té jednoduché chuti chleba s kmínem, který se dělá jen z pěti ingrediencí: mouky, vody, sušeného droždí, soli a kmínu. Naštěstí tu mám keramický hrnec „dutch oven“, který se rozžhaví tak, že je z něj malá pícka. Ta přitom nepustí ven ani kapku vody, což je pro pečení chleba zásadní. Bylo rozhodnuto: peču. Když se to povede, dám si ho ještě teplý jen tak s máslem, ve kterém jsou krystalky mořské soli.

• 500 g hladké pšeničné mouky
  
• 1 sáček sušeného droždí
  
• 350 ml teplé vody
  
• 1 lžička soli
  
• 2 lžičky kmínu