Pokaždé jiné
Na stůl prostřený k jídlu podle mě patří květiny. Mám už dlouho takový svůj rituál: jdu koncem každého týdne na trh a koupím kytici toho, co je zrovna v sezóně. V Praze jsem chodila v sobotu ráno na farmářský trh na Jiřáku nebo na Kulaťáku, tady v Holandsku chodím ve čtvrtek na trh do městečka. Užiju si je tak o víkendu a vydrží mi až do další výpravy za krásou. Na jaře se těším na tulipány, narcisy a křehké frézie, pak se čas přehoupne do sezóny dekadentních pivoněk, rudých i bílých máků a slunečnic, podzim ovládnou elegantní chryzantémy a vřesy a v zimě mi domov zdobí šípky, cesmíny a ve vzduchu se vznáší vůně jehličí. Teď už jsem se začala těšit na jaro, tak jsem zpátky u tulipánů, ale ještě pořád v zimním aranžmá.
Některé věci nejsou praktické, jsou prostě jen krásné, pohladí vás po duši a dokážou vykouzlit úsměv pokaždé, když se na ně podíváte. Možná je to i tím, že víte, že jejich krása nebude trvat věčně, tak je třeba si ji užít. Miluju dívat se, jak se rozvíjejí, a mám je ráda i když vadnou, protože mají takovou zvláštně dekadentní krásu. Můj kamarád Jenda by mi dal určitě za pravdu.
Když fotím jídlo, uvidíte kytky na většině fotek. Je to prostě proto, že je mám doma a patří podle mě k celkovému zážitku ze stolování. Možná namítnete, že na to každý nemá, ale víte co, já mám občas největší radost z toho, když objevím krásné květy někde venku. V Praze jsem bydlela kousek od řeky a tam se na březích dají najít opravdové poklady. Skoro všechna letní jídla jsem nafotila s nimi. Stejně tak si ráda přivstanu, když jsem v horách, a přinesu si ještě před snídaní náruč orosených lučních květin. Občas stačí dívat se kolem během cesty autem a zastavit u pole pro máky a chrpy, utrhnout si větvičky se šípky nebo krásně zbarveným podzimním listím. Květiny si nosím z venku na stůl i když jsem na dovolené. Zní to možná trochu bláznivě, ale abych se někde cítila jako doma, potřebuju mít na stole květiny.
Stává se mi občas taková vtipná věc: koupím kytky a pak zjistím, že jsem uvařila jídlo, které má stejnou barvu nebo dokonce kombinaci barev.
Jak to dovézt domů?
Když jsem začala trávit víc času v Holandsku, tak mi to došlo: nevím, jak jsem si to zasloužila, ale octla jsem se v květinovém nebi. Odjakživa jsem milovala tulipány a teď žiju v jejich rodné zemi!!! Výhodou toho, když se octnete v květinářské velmoci je to, že květiny jsou všude, levné a neuvěřitelně čerstvé, protože se nemusely podchlazené přepravovat přes půlku světa. Občas mě to nadšení dokonce přivedlo do svízelných situací, jako když jsem nakoupila přímo náruč květin a pak se pokoušela s nimi dojet domů na kole. Řeknu to takhle: přežily to kytky i já, ale jen o fous. Moje nadšení z holandského životního stylu, ke kterému jízda na kole neodmyslitelně patří, se zatím bohužel nepotkává s mojí obratností v řízení kola s nákladem. Taky tedy není úplně nejlepší kochat se přitom pohledem na pasoucí se ovce. No nic, už vím, že nemám vozit v předním košíku svazek sedmi metrových amarylisů:-)
Tulipány za hubičku
Když jsme byli s mým milým v Praze a já s ním šla před víkendem do květinářství, zasmušile si prohlížel místní nabídku a pak prohlásil, že tohle by se u nich už neprodávalo, protože to není čerstvé. Myslela jsem tenkrát, že přehání. Bylo to v období, kdy mě lákal do Holandska, tak jsem si myslela, že mi to maluje v růžových barvách. Nepřeháněl. Každá vesnice tu má květinářství, dokonce každý supermarket má sekci s květinami, kde se nekrčí pár ovadlých kytiček, ale sezónní výběr toho, co zrovna kvete. Musela jsem si zvyknout na to, že kytky se tu prodávají obvykle po deseti, tulipány často i po dvaceti. Jen ty velké jsou po kusech. Jenže ona je taky jiná jejich cena – kdybyste ji viděli, taky byste si taky těch tulipánů koupili rovnou dvacet.
Takhle vypadá sekce s květinami v úplně obyčejném holandském supermarketu. Všimněte si těch cen – 10 tulipánů za 2,99 EUR…
V městečku mám na výběr hned z několika možností, kde koupit květiny. Tak nejjednodušší je přihodit si k nákupu jídla na víkend svazek květin. To ale není ono, já mám ráda to vybírání a prohlížení a přemýšlení, co k čemu půjde a jak to bude vypadat. Často si jdu koupit květiny a ani nevím, jaké si odnesu, nechám se prostě inspirovat na místě. Je tu krásné květinářství, které když jsem objevila, tak mi bylo jasné, že tady budu spokojená. A to jsem ještě nevěděla, že na čtvrtečním trhu v centru vždycky najdu stánek, kde prodává sympatický starší manželský pár. Vždycky mi k mému výběru něco přidají jako dárek, třeba větev s krásně červenými šípky. A pokud by mi nějaké květiny zvadly dříve a já nechtěla čekat do čtvrtka, tak je na rohu před zvedacím mostem v úterý stánek, kde jsou pro změnu dva mladí nadšenci, se kterými se o květinách hezky povídá a kteří mají jiný, odvážnější výběr.
Jako v dobrém podniku
Trávím teď spoustu času doma, protože jsem musela opustit svůj zvyk psát v kavárně. Nějak mi nejde psát v tichu, potřebuju kolem sebe šum, ideálně lidské hlasy a nějaké jiné, hezké a útulné prostředí. Paradoxně se mi pak mnohem líp soustředí. Zavřené restaurace a kavárny mi tak udělaly pořádnou čáru přes rozpočet. Zkoušela jsem doma všechno možné, a nakonec jsem na to vyzrála takhle: mám potichu puštěnou televizi s nějakým nizozemským kanálem, kde se hodně mluví. Ideálně k tomu ještě mám zapnutou i myčku nebo sušičku na prádlo. Můj drahý se mi směje, že budu za chvíli jako jeden slavný nizozemský spisovatel, který napsal všechny svoje romány za zvuku zapnutého vysavače. Já mu ale naprosto dokonale rozumím. Píšu u jídelního stolu, na který si postavím šálek kávy nebo perlivou vodu s citronem. No a na stole je samozřejmě květina, jako v každé dobré restauraci. Nechci to zakřiknout, ale takhle mi to zatím funguje docela dobře.
0 komentářů