Není brambora jako brambora
Když jsem vyrůstala, byla brambora prostě brambora – hnědo-šedá hrouda, ještě umazaná od hlíny. Maximálně jste si tak před Vánoci v zelenině vystáli frontu na podpultovku: lojovité rohlíčkové brambory na salát. Těch obyčejných se kupoval rovnou pytel, který pak byl celou zimu ve sklepě. Časem se to zlepšovalo, a tak se postupně na pulty obchodů a hlavně stánků na farmářských trzích dostala řada různých druhů brambor. Když jsem začala pořádně cestovat, tak jsem zjistila, že existujou i brambory červené a narůžovělé a různě sytě žluté a různě tvarované a různě velké – prostě sáhnete po té správné podle toho, co chcete vyrobit. V Americe mají rádi veliké, které upečou uvnitř doměkka s ožehnutou slupkou na povrchu a naplní je vším možným. V Itálii z nich udělají třeba bramborové těsto a z něj pak nadýchané obláčky gnocchi. Ve Švýcarsku je nastrouhají na křupavé rösti, v Rakousku je nakrájejí ještě teplé do salátu, který zalijí hovězím vývarem. Ve Francii je třeba zapečou nakrájené na tenoučké plátky se smetanou. Všechny jsou skvělé.
Na trhu
V Holandsku jsou brambory národním jídlem, protože se z nich dělá stamppot – šťouchané brambory na spoustu způsobů a taky hranolky, které jsou tady a v sousední Belgii ty nejlepší, co jsem kdy jedla. Zkrátka brambora je tu nepostradatelnou součástí místní kuchyně a jsou tu na ni patřičně pyšní. Když jsem se poprvé vydala na farmářský trh v Abcoude, což je městečko s pár tisíci obyvateli, zůstala jsem s údivem koukat na zelinářský stánek, kde jsem napočítala šestnáct druhů brambor. Pán mi krásně poradil, které jsou na co. Hledala jsem malé pevné brambory, které se předvaří, pak rozmáčknou naplacato, pokropí olivovým olejem, posypou hrubou mořskou solí, lístky rozmarýnu a upečou do křupava. Dostala jsem do hnědého papírového sáčku nálož maličkých načervenalých brambůrek odrůdy Cerise, které se ukázaly být těmi nejlepšími, ze kterých jsem tohle jídlo kdy dělala. Mám od té doby za to, že jsem se dostala od socialistické nabídky potravin tak daleko, jak jen to šlo.
Stačí říct, na co je chcete, a vybere vám ty nejlepší.
A je to hotovo
Jedna věc, která mě ale překvapila, je výběr oloupaných, nakrájených a často už i předvařených a ochucených brambor v každém běžném obchodě. Docela dlouho mi trvalo, než jsem je vyzkoušela. Po letech a letech loupání a krájení mi to připadalo nevím proč tak nějak divné, jako bych vaření šidila. Jenže chleba taky nepeču každý den doma (i když občas ráda) a nevadí mi tak koupit si dobrý v pekařství. Stejně tak máslo si taky netluču ze smetany, tak proč mi připadá divné koupit si oloupané brambory? Přesvědčily mě hranolky. Krásné brambory, nakrájené na silné špalíky i se slupkou. V chladicím boxu spolu, tam kde najdete čerstvou zeleninu. A nejen z brambor, ale i z batátu. Silné se slupkou, tenké jako sirka bez slupky a všechno mezi tím. Usmažené byly vynikající. A pak na stejnoměrné plátky nakrájené pevné brambory, které se hodí na zapékání a které tak ráda dělám se zeleninou a parmezánem. Prostě zvítězila moje lenost a taky chuť užít si vaření a přeskočit tu míň zábavnou přípravnou fázi.
Tohle všechno jsou brambory. Běžný obchod.
Pro dva
Upřímně řečeno těch vychytávek je tu o dost víc než jen brambory. Třeba cibuli, šalotku, pórek, ale i třeba zelí, houby nebo mrkev tu koupíte běžně čerstvé a nakrájené. Když děláte třeba coleslaw nebo vaříte pórkovou polévku, do které musíte nadrobno nakrájet horu pórku, nebo to samé s cibulí a francouzskou cibulačkou, je to vítaná pomoc. Jasně že to nedělám každý den, ale prostě ta možnost tu je. Co mi připadá ještě lepší jsou směsi nakrájené čerstvé zeleniny, připravené třeba na wok, do thajského curry, indonéského nasi goreng nebo jen tak jako příloha k masu. Je jich tu tolik druhů, že jsem ještě nezvládla vyzkoušet všechny. Jejich výhoda je pro mě v tom, že většinou vařím pro dva. Jenže když koupíte balení od každé zeleniny, kterou do daného jídla potřebujete, tak z toho máte množství pro armádu. Něco se dá použít na něco jiného, něco zamrazit, ale stejně pak něco z toho skončí v koši, protože to prostě čekalo na svůj moment v lednici moc dlouho – a nedočkalo se. Když to koupím už nakrájené a smíchané, tak toho je akorát pro dva. Je to čerstvé, bez práce při čištění a krájení – a hlavně bez odpadu. A má to samozřejmě na hony daleko takovým těm smutným českým mraženým zeleninovým směsím.
Mea culpa
Ale stejně se pořád ještě cítím tak trochu provinile, když sahám po sáčku s oloupanými a nakrájenými bramborami. Je to vtipné, protože vařím víc, než téměř kdokoliv, koho znám – pěkně z gruntu, žádné rozmrazené hotovky (a když už, tak vlastní). A přesto… je koupit si oloupanou bramboru horší než nahradit ruční míchání těsta tím, že to udělá robot? Taky tím odpadne ta nudná a nepěkná dřina. Navíc si myslím, že kdyby tahle možnost byla i u nás, tak by třeba víc lidí vařilo z čerstvých surovin. Nebo možná taky ne, kdo ví. Nechám tomu ještě chvíli, jak se můj sentiment ohledně téhle záležitosti bude vyvíjet. Jak říká lidová moudrost: jiný kraj, jiný mrav. Co je normální v jedné zemi, může být divné v jiné. Já jsem právě teď rozkročená mezi dvěma a zjišťuju, že některé věci se člověku prostě léty dostanou pod kůži a není snadné se jich zbavit. Možná o to nakonec ani nejde, prostě si to stačí uvědomit a třeba se tomu zasmát. Nejde přece o život – jen o bramboru!
Brambory jsou skvělé na všechny způsoby a právě dnes jsem na trhu našla 6 různých druhů, takže časy se mění 8=)