Kouzlo vody
Sedím na terase domu v Holandsku a užívám si toho, že mám kolem sebe všude vodu. Kanál mezi domy mi šplouchá doslova u nohou. Připluly se na mě podívat tři labutě a jakmile zvednu hlavu od psaní, už ke mně natahují krky. Udělalo se po ranním dešti nečekaně hezky a dokonce i trochu teplo a sousedi už jsou taky venku. Pán něco spravuje na lodi, která je zakotvená přímo u domu, a paní už prostírá venkovní stůl a chystá gril. Hned bych si dala rybu. U vody chutná vždycky tak nějak líp a není to jen tím, že je čerstvá. Vzduch voní větrem a solí, sluníčko svítí do talíře a hází na ubrus prasátka od skleničky s bílým vínem…
Madeira vás přivítá blankytným nebem a azurovou vodou.
Jedla jsem čerstvou rybu a mořské plody na spoustě míst po světě, třeba mořskými řasami vonící ústřice v Bretani, grilovaného žraloka na Key West u Floridy, křupavého a šťavnatého platýze v Sydney, na jazyku se rozplývající kraby v San Franciscu, měkkou a pálivou chobotnici na ostrově Koh Chang v Thajsku a chuťovou bombu v podobě bouillabaise v městečku Saint-Cyr-Sur-Mer na jihu Francie. Naposledy jsme byli o víkendu v rybářské vesnici Bunschoten – Spakenburg asi 50 km od Amsterdamu. Je na kanále u jezera IJmeer a jezdí se sem na čerstvou rybu a na trh. Sedíte venku, klidně i na lavičce v přístavu a jíte rukama z tácku voňavou pochoutku, kterou vám během chvilky připraví v místním rybím bistru. Žádná komplikovaná volba: prostě se vaří to, co se vyloví. Nejčastěji je to mořská treska – kabeljauw. Je tak čerstvá, že se usmažená v těstíčku rozpadá na plátky, je šťavnatá a sněhobílá. Byla to ryba, kterou jsem nejčastěji kupovala i na trhu na Madeiře, na mém milovaném ostrově. Tam jí říkají bacalhau. Treska je totiž univerzální, hodí se na gril i do polévky, dá se smažit i vařit v páře, krásně se propojuje s chutí koření, ale je skvělá i jen tak se solí a citronem.
Trh v hlavním městě Funchalu nabízí spoustu druhů ovoce, které se u nás nedají koupit.
Výběr mořských plodů a ryb je na thu i v restauracích přímo úchvatný. Madeira je ráj pro milovníky ryb. Já si pro ně chodím hned ráno, kdy je největší výběr. Za cenu jedné porce ryb v restauraci pak uvaříte oběd pro celou rodinu.
Úsměv jako dárek
Madeirské ráno je pro mě nejkrásnější, když se starým městem spustím z kopce na trh Mercado dos Lavradores v centru hlavního města Funchalu. Jako všude u moře si i tady musíte přivstat, abyste měli ten nejlepší výběr. Stojí to ale za to. A když si z nakupování na trhu uděláte rituál s dobrou kávou a pak si odnesete v košíku i orosenou zeleninu a náruč exotických květin, může se to snadno stát nejoblíbenější částí vašeho dne. Mám ráda cizí jazyky, tak jsem se naučila pár slov portugalsky, abych si mohla o rybu říct v jazyce těch, kteří ji vylovili. Mám pocit, že tak je to správně. Funguje to navíc všude, kde jsem byla. K nákupu dostanete vždycky jako dárek úsměv, a když prodavači řeknete, že včerejší ryba byla výborná, přihodí vám jednou pár mušlí, jindy mu „náhodou“ ujede nůž a přihodí kousek tuňáka navíc.
Stejně jako mají Francouzi rybí polévku bouillabaise, tady na Madeiře najdete caldeiradu, hustý kotlík všeho dobrého z moře, který se jí jako hlavní jídlo.
Koření se tu dá koupit na váhu, voňavé a čerstvě mleté nebo celé, abyste si ho mohli namlít doma. Potrugalci byli vždycky mořeplavci a vozili koření z celého světa, tak se ho ani na Madeiře rozhodně nebojí. Přidejte k tomu vlivy blízké Afriky a jste přímo v ráji koření.
Ostrov, který má všechno
Madeira byla pro mě láska na první pohled. Má na malé ploše 801 km čtverečních skoro všechno, co mám ráda – krásné moře (vlastně oceán) i vysoké hory, ve kterých se snadno octnete nad mraky. Taky aby ne, když se tyčí do úctyhodné výšky 1862 m nad mořem. Severní a jižní strana ostrova jsou jako dva různé světy, takže si můžete vždycky vybrat, na co máte náladu. Jih zelený a více osídlený, sever skalnatý a divoký. V létě tam není vedro (průměrně 23 stupňů) a v zimě není nikdy zima (průměrně 16 stupňů), a tak se Madeiře říká Ostrov věčného jara. I proto, že tam pořád něco kvete. Na rozdíl od turisty přeplněných Kanárských ostrovů, které jsou suché, se Madeira vynořuje z vod jako obří smaragd. Blýská se ve slunci, jak se na každém listu a květu třpytí kapka vody. Je to i díky 2200 km unikátního systému zavlažovacích kanálů – levadas, kterými je ostrov protkaný. Mnohé z nich jsou oblíbenými turistickými stezkami, dá se jít horami podél nich, občas po jejich kamenné hrázi a někdy se musíte brodit tunelem, kterých je tu na ostrově 25 km. Mně se nejvíc líbila Levada do Caldeirão Verde, která vás povede divokou vegetací mezi hlubokými průrvami ve skalách až k vysokým vodopádům. Pláže jsou na Madeiře skalnaté nebo kamenité, přesně jak to mám ráda. Nepotkáte tu opalující se slečny, rozvalující se rodinky a křičící děti, ale páry na procházce, rybáře a další hledače inspirace, jako jsem já. Je to ostrov jako stvořený pro aktivní a rozmanitou dovolenou.
Výhled na Funchal z botanické zahrady na hoře Monte se nedá zapomenout. Vracím se tam pokaždé, když jsem na Madeiře.
Ve vnitrozemí jsou nádherné vysoké hory s bujnou vegetací. Madeira je malá, takže když máte dost moře, jste v horách do půl hodiny.
Západy slunce jsou na ostrově nádherné skoro každý den.
Krásná na každém kroku
Na Madeiře je krásně, ať se vydáte jakýmkoliv směrem – včetně nahoru nebo dolů. Všechno je navíc blízko, protože Madeira je protkaná sítí dálnic a stovek tunelů, které vás v mžiku pohodlně dopraví kamkoliv. Můžete si tak dopřát třeba dopoledne výstup na Pico de Arieiro, nejvyšší horu, kde se procházíte doslova v mracích a v dálce vidíte oceán. Pak sednete do auta a jste za chvíli u vody, třeba na nejodlehlejší severozápadní části ostrova u města Porto Moniz, kde si můžete zaplavat v tyrkysových lagunách mezi skalami a pak se projít v nedalekém vavřínovém pralese, kde prý sídlí magické síly. Když máte chuť na nenáročný, ale o nic méně krásný výlet, sednete u přístavu ve Funchalu na lanovku, která vás vyveze vysoko nad město na horu Monte do botanické zahrady. Ta je jedna z nejkrásnějších, jaké jsem v životě viděla, a pokaždé se tam vracím. Můžete tam strávit celý den a budete odměněni nejen pohledem na úchvatnou barevnou subtropickou vegetaci, ale i na město s oceánem v pozadí. A když chcete vyzkoušet něco úplně jiného, můžete se vydat na Ponta de São Lourenço, nejvýchodnější výběžek ostrova, kde najdete divoké rozeklané pobřeží, poušť ve všech odstínech rezavé a béžové s obřími kaktusy a blankytný oceán k tomu.
Výstup na nejvyšší horu je doslova procházka v mracích. V dálce navíc vidíte pod mraky oceán.
Na tuhle fotku jsem si přivstala a při východu slunce jsem už byla na parkovišti na druhé nejvyšší hoře Madeiry. Málem jsem sice zmrzla, protože jsem nějak zapomněla, že když je dole u moře 20 stupňů, nahoře bude tak 5, ale stálo to za to:-)
Rozhodně se vyplatí vydat se na nejzápadnější cíp ostrova do Porto Moniz. Plavání v místních lagunách mezí černými lávovými vyvřelinami je zážitek.
Chuť moře i hor
Kuchyně Madeiry je svébytným mixem Portugalska, ke kterému patří (solená treska, rýže, fazole), a vlivů Afriky, od které je vzdálená jen kolem 500 km (kuskus, fíky, granátové jablko). Nejbližším velkým městem je marocká Casablanca. Rybáři tady sáhnou do sítí a na talíř vám vyklopí mořské šneky, které jsou místní specialitou. Jí se s česnekem, petrželí a citronem a přikusovat můžete typický madeirský chleba bolo de caco, který je z hutného bramborového těsta s česnekem a máslem. Nebo si na trhu koupíte čerstvé sardinky, tak krásné, že vypadají v koši jako tekuté stříbro. Dejte si je na chleba jen tak ogrilované s bylinkami, přidejte krustu ze strouhanky, bylinek a slaného ovčího sýra a máte pochoutku, o kterou vás budou vaši hosti příště znovu prosit. Jako u spousty jiných mořských národů si i tady jako sváteční jídlo nedávají rybu, ale třeba hovězí špíz napíchnutý na vavřínové větvičce, která maso krásně ovoní. V horách si pochutnávají na mléčném selátku, pečeném mnoho hodin nad ohněm. Spláchněte to místním typickým drinkem poncha (punč), který se tu dělá s mnoha druhy místního ovoce. Jen si dejte pozor: chutná jako limonáda, ale když se zvednete ze židle, zamotá se vám hlava. Můžete to tady ovšem svést na nadmořskou výšku – tedy pokud nesedíte na pláži.
Vyplouvaly odsud lodě do celého světa a zase se sem vracely plné. Na sousedním ostrůvku Porto Santo žil i Kryštof Kolumbus, který si vzal dceru místního guvernéra. A tak je kuchyně plná zajímavého koření, kterého se nebojí, ale ani to s ním nepřehání, aby vynikly úžasné chutě čerstvých surovin. Doporučuju koupit si na trhu místní směs na grilované ryby nebo na rybí polévku Caldeirada a můžete si pak kousek madeirského jara vykouzlit i doma. Nebo si udělejte čerstvé sardinky, tak krásné, že vypadají v koši jako tekuté stříbro. Dejte si je na chleba jen tak ogrilované s bylinkami, přidejte krustu ze strouhanky, bylinek a slaného ovčího sýra a máte pochoutku, o kterou vás budou vaši hosti příště znovu prosit. Přidejte k tomu vinho verde, světle nazelenalé osvěžující víno s nízkým obsahem alkoholu. Na stůl si dejte strelicii nebo hortenzii, které na ostrově rostou úplně všude. Úsměv si k tomu můžete jako dárek nadělit kdykoliv. Já se zvedám od psaní a jdu koupit rybu…
Mořští šneci lapas jsou tu ve vodě všude. Místní je připravují jednoduše s česnekovým máslem, jedí se nejčastěji jako předkrm.
Mušle všeho druhu jsou tu levné a výborné, nejlépe připravené taky úplně jednoduše s česnekem, petrželkou a olivovým olejem. K tomu čerstvé těstoviny nebo tradiční bramborový chleba bolo do caco.
0 komentářů