Paní z plechovky
Jako malá jsem jezdila na chalupu na krásné vsi v jižních Čechách. Selské žlutobílé baroko, rybníček a kaplička na návsi, trochu jako z pohádky. Ve skříňkách po domě a na půdě jsme jako děti objevovali různé poklady – staré obrázky, knížky, hračky, kufry, nádobí… Jednu věc mi ale utkvěla v paměti: barevná plechovka, která byla odjakživa ve skříňce v kuchyni. Viděla jsem ji pokaždé, když jsem si šla pro skleničku nebo hrneček. Byla červená s nápisem Droste Cacao a na ní obrázek paní, oblečené jako jeptiška nebo ošetřovatelka, která drží podnos s tou samou plechovkou a se šálkem kakaa. Její pohled vás provází, ať se na ni díváte z jakékoliv strany. Zázrak. Celá ta věcička mi vždycky připadala tak nějak záhadná. Kde se v české venkovské chalupě plechovka s cizími nápisy vzala? Kdo ji koupi a kde? Jak chutnalo kakao, které v ní bylo? Když se plechovka pootočila, byl na ní velký erb a nápis Droste’s Cacao & Chocoladefabrieken Haarlem Holland. Takže jediná věc byla jasná: odkud pochází.
Haarlem je malebné historické město na řece Spaarne.
Na spoustu let jsem pak na ni zapomněla. Místo holandského Haarlemu jsem byla v tom newyorském, který kdysi pojmenovali holandští imigranti po městě ze své vlasti. Poletovala jsem všude možně po světě a když jsem byla v Praze, tak jsem taky nepřestávala objevovat zajímavá místa. Ráda fotím lidi a zároveň hledám zajímavé věci, které můžu použít jako rekvizity při focení jídla. Blešák na Elektře je proto moje země zaslíbená. Vždycky tam něco ulovím, ať už je to zajímavá sklenička nebo portrét zajímavého prodávajícího. Někdy obojí najednou. No a jednou tam na mě čekala. Paní z plechovky se na mě dívala klidným a trochu přísným pohledem, jako by mi tiše vyčítala, že se mi na tolik let vypařila z hlavy. Tak jsem to hned napravila, odnesla si ji domů a postavila do kuchyně. Tam jsem pod jejím dohledem uvařila spoustu jídel, někdy ze sušených hříbků, které jsem dala dovnitř.
Plechovky s kvalitním kakaem prodává firma Droste v původním obalu dodnes. Paní se pravda dost změnila, jak šel čas a měnil se vkus, ale obsah zůstává stejný. Já si pamatuju tu nejstarší, pravděpodobně z meziválečné doby. Ta byla ještě přísná a propagovala blahodárné účinky kakaa s mlékem.
Vůně čokolády
Když jsem se seznámila s Holanďanem, zmínil se, že se narodil v Haarlemu. Ukázala jsem mu plechovku a smál se, že mám doma něco z jeho rodného města. Vůně pražícího se kakaa byla pro něj vzpomínkou z dětství. Vznášela se ve vzduchu, vítala ho, když se třeba vracel z prázdnin. Poznal by tak i se zavřenýma očima, že je zase doma. Dost jsem mu to záviděla: já jsem vyrůstala v Českých Budějovicích nedaleko pivovaru Samson a silný pach z kvašení piva se taky nesl široko daleko. I já bych se zavřenýma očima poznala, že jsem doma. Při pomyšlení na ten odér se ale rozhodně blaženě neusměju jako Holanďan.
Setkání po letech
Když mě poprvé vzal do Haarlemu, jeli jsme tam na sobotní trh. Ten je na nádherném hlavním náměstí u gotické katedrály, obklopené starobylými domy z červených cihel. Neznala jsem cestu, tak jsem si nevšimla, že nejedeme nejdřív přímo do centra. Auto najednou zastavilo na břehu řeky Spaarne a já jsem se na Holanďana zmateně podívala. „Vystup a podívej se“, povídá. Tak jsem to udělala – a přes řeku jsem na zdi staré tovární budovy uviděla přesně tu samou velikou přísně vypadající paní s podnosem v rukou. „Tohle je, co zbylo ze staré továrny na čokoládu,“ povídá. Vůně pražícího se kakaa už ve vzduchu nevisí, ale v tu chvíli jsem ji cítila. Nebo to možná byl ten krásný pocit, když najednou víte, že někomu na vás záleží. Taky to voní dost omamně. A mně to došlo: našla jsem Karlíka z továrny na čokoládu. Můj přítel se totiž jmenuje Karel. Miluje čokoládu. A pak že pohádky nejsou doopravdy…
Ze staré velké továrny už toho moc nezbylo, dnes jsou tu kanceláře, byty a dole dobrá restaurace. Značka Droste byla založená v roce 1863 a v době své největší předválečné a meziválečné slávy měla zastoupení a obchody na mnoha místech po světě, dokonce i v Praze. Tak se nejspíš jako vzácný dárek dostala na chalupu, kde se pak desítky let používala jako kuchyňská dóza na všechno možné. (Foto Braaksma & Roos Architecten)
První dezert, který jsem mu udělala, byl borůvkový krém z mascarpone s čokoládou.
0 komentářů