Jako od maminky
Každá země má jídla, která jsou milovaná pro jejich schopnost pohladit. Jsou často spojená se vzpomínkami na dětství, vůni maminčiny kuchyně, na chvíle, kdy se o nás někdo s láskou staral. Když si pak chceme takové chvíle vybavit, tak nás tam známé chutě na chvíli vrátí. Takový ten krásný pocit, který se z žaludku rozlije jako příjemné teplo…
Pirohy s masem a zelím nezklamou nikdy. Recept je tady.
Strávila jsem spoustu času na cestách a ochutnala jídla z mnoha zemí světa. Letos jsem kvůli různým cestovním restrikcím a povinným karanténám strávila celý advent v Holandsku. Byla jsem příjemně překvapená, jak rozdílně jsou tu Vánoce vnímané a prožívané. Nejsou barokně opulentní jako v Česku, kde vycházejí z katolické tradice, říznuté moderním nákupním šílenstvím. Jsou tu v duchu protestantství klidnější a duchovnější. Ještě generace mého přítele tu dokonce vyrůstala tak, že se na svatého Mikuláše dávaly drobnější dárky a Vánoce pak byly čistým svátkem rodiny, klidu a vděčnosti za všechno dobré. Důležitou součástí je ale i tady jídlo – a samozřejmě je z té správné „zahřívací“ kategorie.
Během Vánoc jsem tenhle chleba dělala hned několikrát – takový měl úspěch. Recept je tady.
Holandsko v kostce – vlastně v kouli
Vydala jsem se na tenký led a zkusila doma udělat nejoblíbenejší „maminčino“ jídlo mého přítele: holandské masové koule se silnou šťávou a nastavovanou bramborovou kaší. To je jedním z jídel, které by se na Vánoce objevilo na mnoha holandských stolech. Jako Češka jsem v něm našla známé chutě domova i já. I když jídlo vypadá na první pohled jinak, je to totiž vlastně něco mezi sekanou a karbanátkem, ke kterým se taky jako tradiční příloha jí bramborová kaše. Ta je ale tady nastavená opečenou slaninou, cibulkou, na tenko nakrájenou čekankou a dobře vyzrálým strouhaným sýrem. A to důležité na konec: prý jsem to trefila správně! Bude to nejspíš tím, že jsem vařila s láskou. Recept je tady.
Další jasnou hitovkou byla u nás foccacia se zapečenými klobáskami. Recept je tady.
Koláče! Čerstvé koláče!
Není pochyb o tom, že ve Francii umí skvěle péct. Taky milujou hrušky, které se objevují v řadě slavných receptů, jako je třeba Tarte Bourdaloue. Měkké hrušky si hoví v peřince z vanilkového a mandlového krému na křehkém máslovém těstě. Já jsem přidala skořicový cukr pro vánoční vůni a kousky čokolády, která se na horkém koláči krásně roztéká… Dejte si k tomu skleničku portského a garantuju vám, že vás tenhle dezert zahřeje.
A pokud nejste příznivci sladkého, můžete zkusit slanou variantu mého dalšího oblíbeného francouzského koláč Tarte Tatin. Ten se tradičně dělá tak, že se zkaramelizují jablka, na ně se položí listové těsto a po upečení se koláč obrátí. Já jsem nahradila jablka zkaramelizovanou červenou cibulí a šalotkou, přidala pekanové ořechy, tymián a nakonec ozdobila ještě horký koláč kousky výrazného sýra s modrou plísní jako je Roquefort. Ani tady skleničkou portského rozhodně nic nezkazíte:-)
Pozdravy z východu
Někdy po všech těch tradičních chutích zatoužím po něčem exotičtějším, po jídle, které nás pořádně zahřeje, když se vrátíme z dlouhé zimní procházky. Skvělé je, že tohle jídlo se dá udělat dopředu a pak jen rychle ohřát – je pak dokonce jako spousta dalších jídel ještě lepší. Chutě se krásně spojí a rozleží. Je to pikantní mleté maso s dýní, cizrnou, cibulí, pórkem a česnekem, kterému dodá říz chilli pasta harissa a hřejivost zase směs koření ras-al-hanout. To všechno je zabalené ve filo těstě a posypané římským kmínem, který provoní celou kuchyni. Recept je tady.
Pastva pro oči
Když se na stůl nese dobré jídlo, neměly by podle mě na něm chybět krásné květiny. Protože když se povedou, tak umějí taky krásně zahřát přímo u srdce. Jsou i skvělým dárkem, třeba spolu s krabičkou doma pečených sušenek, sklenicí domácí marmelády nebo čatní. Řeknete tak beze slov, že na toho druhého myslíte. Nejlepší totiž je, když máte s kým krásné chvíle sdílet. Každý den pak může být svátkem.
0 komentářů