Holandsko – delikatesy všedního dne

27. listopadu 2020 | 0 komentářů

Chuť a vůně cest

Součástí cestování pro mě bylo vždycky ochutnávání. Když si vybavím nějakou zemi, často to pro mě není jen vzpomínka vizuální, ale i chuťová a čichová. Francie mi voní máslem z croissantů a lanýžem, Itálie čerstvě rozkrojeným rajčetem San Marzano a jemnou vůní mortadely s pistáciemi, Švédsko chutná jako marinovaný losos s vůní kopru a třeba při pomyšlení na Austrálii se mi vybaví šťavnatý steak ožehnutý ohněm z grilu na pláži. Ve vzduchu voní sůl a mořské řasy a sklenice piva je orosená z horka… Teď jsem v Holandsku, zdá se že ne jenom tak na skok, tak jsem se pustila do ochutnávání se vší vervou. Je to pro mě způsob, jak poznat kulturu dané země. Co se tu jí? Co lidi považují za tradiční? Co za lahodné? Jaké chutě jsou typické? Čím byla místní kuchyně ovlivněná? Co naopak dala světu? Zábavné je na tom, že se při tom objevování můžu potkávat s lidmi, ptát se jich a zjišťovat, co mě zajímá. Jídlo je tématem, které zajímá skoro každého, tak provádím výzkum a dělám si nové známé zároveň. Když se bavím s mým přítelem o tom, co rád jedl jako dítě, co je nejlepší jídlo, které vaří jeho maminka, tak vidím, kdy je to trefa do černého – při vzpomínce na svoje milované jídlo zjihne prostě každý.

Slaneček musí být

Jedním z prvních jídel, které jsem tu ochutnala, protože to se prostě v Holandsku musí, je syrový marinovaný slaneček. Jí se jen tak s cibulí a jeho chuť je jemná a čerstvá. Když tu začne sezóna nových slanečků, je to svátek jako když v jiných zemích vítají nové víno. Čtyři dny v týdnu tu máme v městečku na rohu u parku food truck s rybami a mořskými plody a pokaždé je u něj fronta. Kolem je pár vysokých stolků a často se mi naskytne pohled, jak někdo bere nakládaného slanečka za ocásek a z výšky si ho spouští do pusy. Tak se totiž správně jí. Pro ty, co si ho potřebují vzít s sebou, ho vloží s cibulkou a remuládou do bílé křupavé kousky.

Pálivý sýr

Holandsko je proslavené vynikajícími tvrdými sýry, o kterých chystám samostatný článek. Jedna z věcí, která je tu ale oblíbená, je kvalitní odleželý sýr v kombinaci se sambalem. Sambal je indonéská chilli pasta, pikantní a trochu nasládlá. Připutovala sem z bývalých holandských kolonií jako spousta dalších jídel. Stejně jako Velká Británie považuje dnes kuře Tikka Masala za svoje nejoblíbenější národní jídlo, které dokonce ve výzkumech překonalo Fish & Chips, tak v Holandsku najdete všude Sate, Bami, Nasi a další populární jídla z této exotické části světa. Indonésie přinesla do holandské kuchyně i arašídy, které jsou tu nesmírně oblíbené, nebála bych se říct milované, na všechny způsoby. V omáčkách k masu, v burákovém másle na chleba, nasladko i jen tak pražené solené. Já zrovna velký fanoušek arašídů nejsem, ale sambal v kombinaci se sýrem mě dostal. Dokonce se tu prodává tavený sýr ochucený sambalem.

Polívka je grunt

Čím víc se venku ochlazuje, tím víc vařím polévek. Většinou je jíme k večeři s čerstvě upečeným chlebem a skleničkou vína. Některé místní polévky jsou mi povědomé, třeba hustá hrášková s uzeninou nebo krémová žampionová. Jednu jsem ale neznala, a to hořčicovou polévku. Ta se dělá z místní pikantní celozrnné hořčice – její chuť si můžete představit jako dijonskou hořčici, ale se strukturou hořčice kremžské. Je to v podstatě krémová pórková polévka, ve které je ještě šalotka, česnek, kuřecí vývar, bílé víno, jíška na zahuštění a pepř a sůl na dochucení. Na konec se v hrnku promíchá trochu smetany s hořčicí a vlije se do polévky. Ozdobí se petrželkou a hotovo. Vynikající.

Židovská lahůdka

Další jídlo, které mě okouzlilo, je původem židovské. Je to sendvič, který je bezpochyby sourozenec amerického pastrami sendviče. Jeho základem ke totiž taky v soli naložené uzené hovězí, nakrájené na tenoučké plátky. Tady se mu říká pekelvlees. Je taky pekelně dobré, intenzivní jako sušená solená masa bývají. Teď ale přijde ta zajímavá kombinace: jí se tady s hovězími játry špikovanými slaninou, upečenými a nakrájenými taky na tenoučké plátky. Tomuhle sendviči se tu říká „Půl na půl“ – „Half om“ (zkrácené z „Half om half“). Není to úplně přesné, protože za ideální poměr se považují čtyři plátky jater a dva plátky hovězího v měkké bílé housce. Stejně jako se dá těžko popsat specifická chuť skvělého pastrami, je těžké popsat tuhle kombinaci. Zázrak se stane, když se tahle dvě masa dají dohromady: jedno výrazné, slané a pevné, druhé jemné a delikátní, skoro krémové.

Kaše je naše

Rozhodně bych nemohla pominout přílohu, kterou sice v Česku známe taky, ale tady z ní vytvořili spoustu variant: bramborovou kaši. Nesmí tady chybět na podzimním a zimním jídelníčku, ale brambory jsou v ní málokdy osamocené. Vznikne tak chuťově zajímavější a taky zdravější jídlo, protože kaše se většinou nastavuje zeleninou. Oblíbená je varianta s mrkví, mě ale dostala varianta s najemno nakrájenou čekankou (té se dává do kaše opravdu hodně), strouhaným dobře vyzrálým tvrdým sýrem a slaninou. Musím tady zmínit jednu věc: Holanďani milují zeleninu. Neuslyšíte tady myslím debilní české průpovídky typu „Tohle zelený sním, jen když to projde prasetem“ a podobně. No ono je to tady na lidech taky vidět…

Tatarák jede

Jedna z povědomých věcí, které jsem tu našla v jiné podobě, byl tatarák. U nás jako večeře s topinkami, tady místo syrového žloutku s majonézou jako oblíbená pomazánka do sendviče. Moje oblíbená varianta je s nadrobno nakrájeným vejcem natvrdo, vločkami mletého chilli, troškou majonézy, šalotkou a petrželkou. Přidávám si ještě kapary, které to podle mě svojí slanou a kyselou chutí dovedou k dokonalosti. Stejně výborné jsou k tomu kyselé okurky. Recept na Fliet americain, jak mu tu říkají, najdete tady.

Jak si vedu, Anthony?

Zjistila jsem už dávno, že moje láska k jídlu je jedním ze způsobů, jak se napojit na kulturu dané země. Ne náhodou jsem tak moc milovala seriály Anthonyho Bourdaina, který dokázal vystihnout podstatu právě tohohle fenoménu. Anthony, kdybych věřila na nebe, tak bych se s tebou přála setkat a ráda bych od tebe slyšela, jak si vedu v Holandsku. Moje metoda je vlastně tvoje: snažím se tu prostě žít s místními, jak jsi to ty měl tak rád. Věděl jsi totiž, že když se vydáš do neznámých teritorií, nemůžeš tím nikdy ze sebe nic ztratit, ale nakonec jen získat.

0 komentářů

Nechte mě ochutnat, co si myslíte!

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.